Na tramvajový pás v úrovni vozovky se smí v podélném směru vjet jen při objíždění, předjíždění, odbočování, otáčení, vjíždění na pozemní komunikaci nebo vyžadují-li to zvláštní okolnosti, například není-li mezi tramvajovým pásem a okrajem vozovky dostatek místa, tramvajový pás zvýšený nad nebo snížený pod úroveň vozovky nebo od vozovky jinak oddělený, například obrubníkem se smí přejíždět jen příčně, a to na místě k tomu přizpůsobeném. Při vjíždění na tramvajový pás nesmí řidič ohrozit ani omezit v jízdě tramvaj.§ 141) Je-li vyznačen jízdní pruh dopravní značkou “Vyhrazený jízdní pruh“ pro určitý druh vozidel, platí pro řidiče ostatních vozidel obdobně § 13 odst.2, a je-li vyhrazený jízdní pruh vyznačen na tramvajovém pásu, též § 21 odst. 7.
2) Přejíždí-li řidič vozidla, pro které je vyhrazen jízdní pruh, z vyhrazeného jízdního pruhu do přilehlého pruhu, řidič vozidla jedoucí v tomto pruhu mu to musí umožnit snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla. Řidič vozidla ve vyhrazeném jízdním pruhu je povinen dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče ostatních vozidel.
3) Jede-li vozidlo, pro které je vyhrazen jízdní pruh, ve vyhrazeném jízdním pruhu nebo tramvaj jinou rychlostí než ostatní vozidla jedoucí stejným směrem, nejde o vzájemné předjíždění.
4) Je-li provoz ve vyhrazeném jízdním pruhu vyznačeném na tramvajovém pásu řízen světelnými signály pro tramvaje, řídí se řidič vozidla jedoucí v tomto pruhu těmito světelnými signály.§151) Za vozidlem hromadné dopravy osob, které zastavilo v obci v zastávce bez nástupního ostrůvku nebo bez nástupiště na zvýšeném tramvajovém pásu, musí řidič jiného vozidla zastavit vozidlo, je-li v zastávce více vozidel hromadné dopravy osob, musí zastavit za druhým z nich. V jízdě smí pokračovat teprve tehdy, neohrozí-li již cestující, kteří nastupují nebo vystupují. To neplatí, zastaví-li autobus nebo trolejbus u okraje vozovky.
2) Za autobusem s označením „Označení autobusu přepravujícího děti“, který zastavil v označené zastávce, musí řidič jiného vozidla zastavit vozidlo. Pokračovat v jízdě může až po odjezdu autobusu ze zastávky. Řidiči protijedoucích vozidel musí přihlédnout k možnosti vběhnutí dětí do vozovky a jízdu přizpůsobit tak, aby děti nebyly ohroženy.
Zákon umožňuje toto (i ostatní vyjmenovaná) ustanovení nerespektovat za podmínky, že řidič vozidla s právem přednostní jízdy je povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Zde je nutné vrátit se k § 2 z.č. 361/2000 Sb. - vymezení základních pojmů. Zde je pod písmeny l) a m) uveden rozdíl mezi povinností řidiče „nesmět ohrozit a nesmět omezit“. Nesmět ohrozit znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí a nesmět omezit znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nijak nepřekážel.
Rozdíl je zřejmý a zákonem uložená povinnost dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, znamená jinak řečeno možnost řidiče s právem přednostní jízdy nerespektovat ustanovení z.č. 361/2000 Sb., tedy v tomto konkrétním případě možnosti např. omezit v jízdě tramvaj, jet podél nástupního ostrůvku rychleji, zvolit si způsob objetí např. tramvaje vlevo, přejíždět vyvýšený tramvajový pás apod., avšak nesmí způsobit dopravní nehodu, neboť v tom případě mu hrozí sankce vyplývající ze správního řízení anebo trestně právní postih.
Navíc i např. výše uvedené omezení tramvaje či její předjetí je z praktického hlediska problematické, neboť při souběžné jízdě je nutno počítat s tím, že řidič tramvaje při odbočování nevidí ve zpětném bočním zrcátku vozidlo jedoucí ve stejném směru. Stejně tak nelze počítat s tím, že všechny osoby, zejména staří lidé a děti, které vystupují z hromadného dopravního prostředku, sledují dění kolem sebe.
V případě ohrožení hromadného dopravního prostředku, jenž je obsazen větším počtem lidí (nejméně 7), kterým hrozí smrt nebo těžká újma na zdraví (pouhá hrozba nestačí) je pravděpodobné obvinění řidiče z trestného činu Obecného ohrožení dle § 180 z. č. 140/1961 Sb.
odst. 1) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti .
odst. 2) Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt, b) spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (nejméně 500 tis. Kč)
odst. 3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b), a) škodu velkého rozsahu (nejméně 5 mil. Kč), nebo b) těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
odst. 4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob.Pro úplnost ještě dodávám, co se rozumí těžkou újmou na zdraví dle trestního zákona § 89 odst. 7) Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví a) zmrzačení, b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, c) ochromení údu, d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, e) poškození důležitého orgánu, f) zohyzdění, g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, h) mučivé útrapy nebo ch) delší dobu trvající porucha zdraví.
Dále je nutno upozornit na právo poškozeného v trestním řízení, který může žádat v adhézním řízení náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem a navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku obžalovanému povinnost nahradit škodu uložil. Nezávisle na výsledku trestního řízení, však může poškozený ještě žádat o náhradu škody v občansko-právním řízení.
Z výše uvedeného je doufám zřejmé, že dbát potřebné opatrnosti se nejen při řízení vozidla s právem přednostní jízdy vyplatí.Objíždění
§ 16Řidič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí, nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích anebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, nesmí ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy. Předjíždění
§ 171) Předjíždí se vlevo. Vpravo se předjíždí vozidlo, které mění směr jízdy vlevo a není-li již pochybnosti o dalším směru jeho jízdy. Při jízdě v připojovacím pruhu nebo odbočovacím pruhu se smí vpravo předjíždět též vozidlo jedoucí v průběžném pruhu. Odbočovací pruh je přídatný jízdní pruh určený pro odbočování (vyřazování vozidel z průběžného jízdního pruhu).
2) Řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit řidiče jedoucí za ním. Řidič musí dát znamení o změně směru jízdy při předjíždění cyklisty.
3) Řidič, který se po předjetí zařazuje před vozidlo, které předjel, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit řidiče vozidla, které předjel.
4) Řidič předjížděného vozidla nesmí zvyšovat rychlost jízdy ani jinak bránit předjíždění.
5) Řidič nesmí předjíždět:
a) nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí,
b) jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet,
c) jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích,
d) na přechodu pro chodce a bezprostředně před ním
e) dává-li řidič vpředu jedoucího vozidla znamení o změně směru jízdy vlevo a není-li možné předjetí vpravo podle odstavce 1 nebo předjetí v dalším volném jízdním pruhu vyznačeném na vozovce v tomtéž směru jízdy,
f) na křižovatce a v těsné blízkosti před ní tento zákaz neplatí
1. jde-li o předjíždění vpravo podle odstavce 1,
2. jde-li o předjíždění jízdních kol, mopedů a motocyklů bez postranního vozíku,
3. na hlavní pozemní komunikaci
4. na křižovatce s řízeným provozem
g) na železničním přejezdu a v těsné blízkosti před ním.
Každý řidič by měl mít na zřeteli, že manévr předjíždění je nejnebezpečnější úkon a je častou příčinou nejzávažnějších dopravních nehod s obvykle tragickými následky.Rychlost jízdy
§ 181) Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.
2) Řidič nesmí
a) snížit náhle rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to nevyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,
b) omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním.
3) Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/hod., na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km/hod.
Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km/hod.
4) V obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/hod., a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla nejvýše 80 km/hod.
5) Řidič nesmí překročit nejvyšší povolenou rychlost vozidla, a jde-li o jízdní soupravu, nejvyšší povolenou rychlost žádného z vozidel soupravy.
6) Místní úpravou provozu na pozemních komunikacích podle § 61 odst. 2 lze nejvyšší povolenou rychlost podle odstavců 3 a 4 snížit.
7) Místní úpravou provozu na pozemních komunikacích podle § 61 odst. 2 lze nejvyšší povolenou rychlost podle odstavce 4 zvýšit, maximálně však o 30 km/hod.
8) Při použití sněhových řetězů na vozidle smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/hod.
9) Ustanovení odstavců 3, 4 a 8 neplatí pro řidiče zpravodajských služeb a stanovených útvarů policie a stanovených útvarů celních orgánů, je-li to nezbytně nutné k plnění úkolů stanovených zvláštním právním předpisem, je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Útvary policie stanoví ministr vnitra. Orgány celních orgánů stanoví ministr financí.
Lze říci, že nepřiměřená rychlost se podílí na vzniku většiny dopravních nehod. Pro ilustraci jsem připravil případ z praxe, jak to může dopadnout. Případ ze života...
Když řidič sanitního vozu nezvládne řízení vozidlaŘidič sanitního vozu nezvládl řízení, vjel na pravou krajnici a následně narazil do stromu. Při dopravní nehodě došlo k lehkému zranění spolujezdkyně, která byla jednorázově ošetřena v nemocnici. Zde je nutno upozornit na dobu léčení. Pokud přesáhne 7 dní a v jejím důsledku dojde ke způsobení takové poruchy normálních tělesných nebo duševních funkcí nebo pokud má vliv na obvyklý způsob života poškozeného, bude řidič obviněn z trestného činu ublížení na zdraví.
V tomto případě doba léčení nepřesáhla 7 dní a dopravní nehoda byla oznámena podle § 58 odst. 1) z. č. 200/1990 Sb. o přestupcích místně příslušnému Městskému úřadu k projednání. Řidič byl v oznámení podezřelý z porušení ustanovení § 4 písm. a) (chovat se ohleduplně a ukázněně), § 4 písm. b) (řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích) a § 11 (směr a způsob jízdy) odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a tím ze spáchání přestupku podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. h), i) zákona č.zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích. Rozdíl mezi klasifikací skutku dle písm. h) a i) je však značný. Podle písm. h) je možno uložit pokutu od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let, zatímco podle písm. i) hrozila řidiči pokuta od 2500 Kč do 5000 Kč. A jak to dopadlo? Protože poškozená odmítla poskytnout policistům zdravotní dokumentaci týkající se jejího zranění při dopravní nehodě, na což má dle § 5 odst. 2 písm. d) zákona č. 220/1966 O péči a zdraví lidu plné právo, tedy odmítla poskytnout důkaz zásadního významu, došlo ke kvalifikaci přestupku dle písm. i) a řidič „vyvázl“ s pokutou ve výši 5000 Kč. Stojí za zmínku, že pokud dojde k odmítnutí vydání lékařské zprávy v trestním řízení, nemůže tuto orgán činný v trestním řízení dále požadovat a ve věci je nutno žádat znalce o vyhotovení znaleckého posudku.
Text: Jindřich Komárek
