Od 1.1.2010 nabývá účinnosti zákon 40/2009 Sb., neboli "trestní zákoník". Připravuje se v platnost novela tohoto zákona a její úpravy.Protože právě v tomto zákoně je definována řada trestných činů, s nimiž se můžeme v praxi setkat, přináším přehled nejpodstatnějších novinek.
Obecné informace
Trestní zákoník je zcela nově zpracovaný, řada činů je definována nově apod., tudíž se zcela změnilo číslování jednotlivých paragrafů. Pro oblast medicíny jsou asi nejpodstatnější trestné činy definované v druhé části v Hlavě I. - trestné činy proti životu a zdraví (§ 140 - § 167).
Dále trestní zákoník uvádí zásadu subsidiarity trestní represe (§ 12), kde se stanoví, že trestní odpovědnost lze uplatňovat (zkráceně-pozn. of.) "jen ve společensky škodlivých případech, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného předpisu". To na jednu stranu otvírá dveře využití např. kárného řízení lékařské komory místo trestního stíhání lékaře při některých méně závažných pochybeních, na druhé straně ovšem existuje námitka, že "společenská škodlivost" není nikde definována, resp. okolnosti, ke kterým by se mělo přihlížet, jsou uvedeny až v § 39 "stanovení druhu a výměry trestu", což však již samozřejmě předpokládá soudní projednávání.
Trestné činy proti životu a zdraví
Náš "nejoblíbenější" trestný čin neposkytnutí pomoci je nově definován v § 150 (dříve § 207). Nejpodstatnější změnou je zvýšení trestní sazby pro osoby, které jsou z povahy svého zaměstnání pomoc poskytnout, až na 3 léta (původně 2).
Trestné činy vedoucí k poškozením zdraví postiženého se dělí na ublížení na zdraví (§ 146), těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148). Nově sem nepatří činy končící smrtí postiženého.
Trestné činy spojené se smrtí oběti se nově dělí na vraždu (§ 140 - jednání s úmyslem zabít), zabití (§ 141 - jednání s úmyslem zabít, ale za určitých specifických okolností, jako jsou rozrušením, strach, úlek apod.), vraždu novorozence matkou (§ 142) a usmrcení z nedbalosti (§ 143).
Ostatní trestné činy
Neoprávněné nakládání s osobními údaji je nyní nově trestné jen tehdy, pokud tím pachatel způsobí "vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají". V praxi by to mělo znamenat určité zmírnění striktního požadavku § 55 zákona 20/1966 Sb. O zdraví lidu, kde se ukládá povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se zdravotník dozvěděl v souvislosti s výkonem povolání.
Nově definované trestné činy přímo chrání i data v počítačích - § 230 (neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací) a § 231 (nedovolené opatření si přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému).
Oznamovací povinnost se nověvztahuje i na trestný čin těžkého ublížení na zdraví (§ 146, 147).
Okolnosti vylučující trestní odpovědnost
Vedle již dříve platných, pouze přečíslovaných okolností (§ 28 - krajní nouze, § 29 - nutná obrana, § 34 - promlčení apod.) stojí nový § 30, definující jako okolnost vylučující trestní odpovědnost svolení poškozeného a § 31 definující přípustné riziko.
Svolení poškozeného je do určité míry průlomový institut, když se stanoví, že "Svolením se stává čin, který by byl jinak nedovoleným zásahem do práv poškozeného, činem dovoleným. Svolení musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. Za svolení poškozeného se nepovažuje souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení. Výjimkou jsou pouze případy svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe. " Toto ustanovení (spolu s následujícím ustanovením o přípustném riziku jednak do určité míry chrání zdravotníky proti perzekuci v případě komplikací prováděných výkonů, a jednak - a zde znova zdůrazňuji, že jde pouze o výklad některých oslovených autorit - by mohlo být oporou i pro problematiku "dříve vysloveného přání" ve smyslu článku 9 "Úmluvy o biomedicíně" - jinak řečeno, mohlo by jít o cestu k akceptaci např. přání nevyléčitelně nemocného nebýt resuscitován. Podmínkou ovšem je dosažení náhledu soudů v tom smyslu, že nezahájení resuscitace je v takovém případě kvalifikováno jako neposkytnutí pomoci (ke kterému může nemocný svým prohlášením v souladu s § 31 svolit) a nikoliv jako usmrcení z nedbalosti, ke kterému svolit nemůže.
Svolení poškozeného by mohlo být i oporou pro dispečery zdravotnického operačního střediska v situaci, kdy potenciální "pacient" odmítá vyslání sanitky, kterou volá někdo jiný (což je poměrně častý jev), ovšem za podmínky, že skutečně nejde o závažný stav. Zde by totiž hrozil pouze postih podle § 150 (neposkytnutí pomoci), u něhož je možné uplatnit svolení poškozeného jako okolnost vylučující trestní odpovědnost.
Přípustné riziko je definováno takto:
"Trestný čin nespáchá ten, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak." Definice přípustného rizika v zásadě pokrývá všechny případy tohoto rizika, neboť stranou nezůstávají ani rizika např. v souvislosti s výkonem povolání (zejména lékařů, zdravotníků, ale i sport. instruktorů apod.) Přípustné riziko však neznamená automaticky beztrestnost - "nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl k ní dán v souladu s jinými právními předpisy souhlas" (tj. informovaný souhlas pacienta), nebo "výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiných právních předpisů, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům".
Zvýšená ochrana osobnosti
Trestní zákon definuje vedle trestného činu nebezpečné vyhrožování (§ 353) také trestný čin nebezpečné pronásledování (§ 354). Podstatné je to, že pro tr. čin nebezpečného pronásledování postačuje, pokud pachatel nejenom přímo obtěžuje či omezuje danou osobu, ale činí tak i písemně, mailem nebo i jinak.
Nový trestní zákoník zvyšuje ochranu společnosti před sexuálně motivovanými trestnými činy. § 186 Sexuální nátlak stanoví trest až 4 roky vězení nebo zákaz činnosti tomu, kdo jiného přiměje k pohlavnímu styku, obnažování či jinému srovnatelnému chování, a využije přitom využije bezbrannosti či závislosti oběti nebo svého postavení a z něj vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
Zvýšená ochrana zdravotníků
Nový trestní zákon stanoví, že pokud byl trestný čin spáchán proti zdravotníkovi ve službě, je u vybraných trestných činů stanovena vyšší trestní sazba (v zásadě obdobně, jako by šlo o člena organizované skupiny).
Jde o trestné činy nebezpečné pronásledování (§ 354, trestní sazba běžně horní hranice 1 rok, u zdravotníka až 3 roky), vraždy (§ 140 10 – 18 let, u zdravotníka ve službě 15 – 20 let až výjimečný trest), těžké ublížení na zdraví (§ 145 - 3 – 10 let, u zdravotníka ve službě 5 – 12 let) a ublížení na zdraví (§ 146 - 6 měs. – 3 léta, u zdravotníka ve službě 1 – 5 let).
V této souvislosti již pravděpodobně přestávají být aktuální úvahy o speciální statutu záchranářů, navíc "oblíbený" statut "veřejného činitele" je v novém zákoníku nahrazen pojmem "úřední osoba", který je již svou povahou vzdálený povaze činnosti záchranářů.
Alternativní tresty
Nově je zaveden trest domácího vězení, který spočívá v tom, že odsouzený je povinen zdržovat se pouze doma, nebo na pracovišti. Z hlediska záchranné služby je podstatné, že případný transport do zdravotnického zařízení je možný bez omezení.
Autor/zdroj:
(c)Mudr. Ondřej Franěk, www.zachrannaslužba.cz
